Dovolená 2008

18.-27.8.2008
Pátek: Odjezd:
V 11 hodin jsme se sešli na vlakovém nádraží v České Skalici, abychom společně vyrazili směrem na Veselí nad Lužnicí, kde začínala trasa naší dovolené. Každý dostal rozpoznávací tričko s logem letošní dovolené. Cesta vlakem byla vcelku poklidná, v Praze jsme budili pozdvižení, když jsme se ve stejných tričkách procházeli po Václavském náměstí. Dokonce si nás fotili i kolemjdoucí turisté. Dál jsme pokračovali do Veselí nad Lužnicí, odkud jsme už kolmo dojeli do prvního kempu, do Lužnice. Večer jsme hledali útočiště pro naše hladové žaludky, a opravdu jsme nemohli najít nic lepšího. Pohostinnost majitelů malé zahradní hospůdky byla nekonečná. Nejdříve nám jako pozornost podniku přinesli chléb s domácím sádlem a cibulí, pak se snažili rozlít gulášovou polévku do mističek, ale brzy to vzdali a nechali nám stát na kraji stolu celý hrnec. Třešničkou na dortu se nám staly právě vyuzené klobásy. S plnými žaludky jsme se odebrali do kempu a pomalu končil den první.

Sobota: Třeboňsko a okolí
Ráno vyrážíme směr Třeboň a její malebné okolí. První zastávkou bylo náměstí v Třeboni, kde zrovna probíhal staročeský jarmark. Dál jsme se rozjeli ke Schwanzenberské hrobce a po celý den jsme projížděli krajinou hlubokých lesů se spoustou rybníků. Také se nám podařilo navázat kontakt s 23 členou skupinou žlutooděnných cyklistů, ihned došlo k navázání rozhovorů a naše skupiny se slily dohromady. Naše cesty se však různily, takže jsme se rozloučili a vraceli se zpět do kempu. Cestou však Olda dostává nápad s přecházením 20 cm lávky přes řeku v kempu. Po příjezdu Věra navléká plavky a hbitě lávku překonává. Jako druhý a poslední lávku překonává Roman, ostatním se do zelené vody spadnout nechtělo. V noci probíhala soutěž druhá, a sice, kdo déle vydrží ve bdělém stavu, vyhrává Iva s Věrkou nad Romanem.

Neděle: Přejezd do Kunžaku
A už to začíná! Zabalit, naložit a hurá na přejezd směr Kunžak, oblast České Kanady. Před sebou jsme měli asi 70 km, tak že jsme se po snídani u místního obchodu vydali na cestu. Věra začíná mít problém s přehazovačkou svého nového kola. K večeru přijíždíme do kempu Edén. Večer byl vcelku poklidný, takže jdeme na den další.

Pondělí: Okolí České Kanady
Ráno začíná odjezdem Věry do opravny kol, jelikož její přehazovačka odmítala poslušnost. My jsme se zatím vydali po okolí České Kanady, pokračovali k nejsevernějšímu bodu Rakouska. Jelikož se nacházel za potokem, jediná, kdo u něho stanula, byla Věra, která potok přebrodila. Také jsme navštívili pomník Járy Cimrmana, kde jsme čekali na příjezd parní lokomotivy, ale bohužel jsme se nedočkali. Cesta k pomníku se stala osudnou pro Janu,která se zde zachytila za řídítka a lehla - naštěstí se nic nestalo. Na večer jsme si koupili buřty a v kempu jsme poseděli u ohně. Vůně buřtíků přitáhla Míru, který za námi přijíždí. Rozrůstáme se o dalšího člena. Je nás 12.

Úterý: Přejezd doVranova nad Dyjí
Den začíná královskou snídaní v místním penzionu. Čeká nás další přesun, takže se každý patřičně posilnil. Po snídani vyrážíme směr Vranov nad Dyjí přes Slavonice s nádherným náměstím, navštívili jsme výstavu samorostů Za deště přijíždíme na Vranovskou přehradu, kde se ubytováváme v ubytovně U převozu. Ani počasí nás nedokázalo odradit od toho, abychom vyrazli na místní diskotéku. Mezi dětmi jsme se vlnili v tónech hudby, později už jsme parket ovládli úplně a úderem půlnoci jsme se odebrali na pokoje. Někteří jedinci šli spát, jiní se nestihli ani svléknout, ostatní pokračovali v bujaré náladě.

Středa: Putování po okolí Vranova
Středeční ráno nám přineslo spoustu mraků a zataženou oblohu. I přes nepřízeň počasí jsme vyrazili na Vranovský zámek, kde se největší atrakcí stala prohlídka v papučích.... Za mírného deště jsme se vydali Podyjím, do Rakouska, kde jsme navštívili hrad Hardegg, následně jsme si vyšlápli na vyhlídku, kde jsme měli Hardegg jako na dlani. Cestou jsme zakopávali o spoustu hub, takže při zastávce v hospůdce v Čížově nám  mohli (velice ochotně) udělat smaženici.

Čtvrtek: Přejezd do Jaroslavic
Ve čtvrtek vyrážíme přes Chvalovice do Jaroslavic. Nanavštívili jsme nejstarší vinici Šobes, kde jsme ochutnávali vínečka přímo na vinici, ale to už měl každý "plnou hlavu" houpacího mostu, který jsme měli před sebou. Podařilo se nám ho rozhoupat tolik, až si Věra na něm po pádu odřela nohu. Poslední zastávkou byla návštěva moravského sklípku v Šatově.
Olda " odmítá " další dovlolenou se Schneider tourem, protože terénní vložky nejsou pro jeho Favorita. Cestou nás opět popadla houbová horečka, fotky jsou důkazem. Prověrkou sil bylo stoupání do Ovčího vrchu, kde se nám kola stavěla na zadní, jak neposlušní oři. Jak jinak, než za deště dojíždíme do Jaroslavic, kde se k nám přidává Jirka a tak se rozrůstáme zase o jednoho člena. Zde nás čekala návštěva vinného sklípku, takže po urputném boji o jednu sprchu při 13 lidech vyrážíme za vínečkem. Ochutnávka vín a povídání o něm se prokládá konzumací připravených dobrot z místní udírny. Nechybí ani zpěv, sem tam někdo "přivře očko", ale jinak panuje dobrá nálada. Michala opět pobíhala s koštýřem a natahovala víno ze sudů. V pozdních hodinách jsme se loudali na pokoje, abychom vstřebali vinné myšlenky a načerpali síly na další den.

Pátek: Přejezd do Lednice
Toto ráno bylo pro mnohé kritické. Snídaně nechutnala, ale co na plat, museli jsme do sedel. Za zmínku stojí město Mikulov. V dáli se tyčila křížová cesta s kapličkou, náměstí se zámkem, někdo navštívil i židovský hřbitov. Po krátkém rozchodu nás čekal přejezd do autokempu Apollo, poblíž Lednice. Zde se rozrůstáme o dalšího člena, a sice dalšího Jirku.

Sobota: Okolí Lednicko-Valtického areálu
Sobota byla nenáročná, projížděli jsme Lednicko-Valtickým areálem a navštěvovali kulturní památky, zámek a přilehlou zahradu, minaret, Janův hrad... Na večer jsme si opět koupili buřty na rozloučenou a poseděli u ohně. Michala s Mirkem ještě večer vyrazili k Pálavským vrchům, okolo Nových Mlýnů a zpět se vraceli opět přes Mikulov. Večer jsme zakončili tancem na country zábavě, kde jsme to pořádně rozjeli.

Neděle: Konečná
Všechno jednou končí a proto končí i naše dovolená. Ráno odjíždíme do Břeclavi na vlak, který nás doveze zpět domů, do reality.
Podtrženo a sečteno: Bylo deset píchnutí, jeden protržený plášť, jedno lanko, jedna přehazovačka. Vypilo se 11 litrů ohnivé vody, poznali jsme pěknou přírodu jižní Moravy, navštívili spoustu památek. Najeli jsme 500 km. Hodiny spánku byly u některých jedinců opravdu nedostatečné, ale poprali se s nimi. Byla to báječná dovolená, na které má obrovskou zásluhu naše velitelka Jana, která zajistila veškeré ubytování a naplánovala trasy. Za to jí patří náš dík.