Dovolená na Slovensku
Pátek 19.9. Ve 21 hodin vyráží trojice cyklistů - Míra, Karel, Jirka ze Zájezda směrem do Jaroměře na vlakové nádraží, kde na ně čekám já, Michala. Přišla se s námi rozloučit početná skupinka našich kamarádů s transparentem v ruce. Abychom ve světě nestrádali hlady, donesli nám mimo jiné pecen chleba, šátečky, uzené a také něco na zahřátí na horší časy. Loučení bylo příjemné, leč slza ukápla nejednomu z nás (doloženo fotgrafiemi). Bylo 22.30 a my vyrážíme vlakem směr Poprad.
Sobota 20.9. Je 6.30 hodin ráno, vystupujeme z vlaku, nakládáme brašny na své stroje a vyrážíme směr Hranovica, Betlanovice, Hrabušice, Slovenským rájem přes sedlo Kopanec, Stratěná, okolo vodní nádrže Palcmanská Maša do Spišské Nové Vsi, kam přijíždíme naprosto promrzlí. Z tohoto dne mi utkvělo v paměni 17 km stoupání a dlouhé klesání, které v té obrovské zimě vůbec nebylo příjemné. Hned první penzion nám poskytl příjemné ubytování, teplou vodu a peřiny, do kterých většina zalehla po teplé sprše a do rána nevylezla. Někteří jedinci spali již od 17.30. Tím skončil první den. Ujeto 90 km.
Neděle 21.9. Ráno nás přivítalo deštěm a 6 st. C., tak že nebylo kam spěchat. Útulná kuchyňka, kde jsme vydatně posnídali ještě ze zásob od kamarádů, poskytovala spoustu nástěnných map, tak že o zábavu bylo postaráno. Asi v 11 hodin, ještě za mírného mrholení, jsme vyrazili směrem na Levoču. Levoča se nám proslavila prvnímy defekty. Jirkovi prasklo několik drátů a na Karlovo upozornění: " POZOR SKLO " zaregovalo pozdě právě jeho kolo a píchl. Po všech opravách jsme si prohlédli kostel sv. Jakuba, který patří mezi největší gotické chrámy na Slovensku. Dál jsme pokračovali v cestě na Spišské Podhradie, Spišské Vlachy, Krompachy, Margecany, Rokycany, Prešov. Zde jsme hledali ubytování již za tmy, nakonec se nám podařilo sehnat v Městské sportovní hale, kde jsme složili svá unavená těla. Ujeto 95 km.
Pondělí 22.9. Po prohlídce náměstí a snidani na lavičce vyrážíme na Lubotice, Kapušany, Svidníky, Lipníky, Hanušovice n/T., GiraltovceKručov, Stropkov, Chotča, Bukovce, Makovce, Bodružal, Krajná Pol'ana. Tento den jsme chtěli dojet k Dukelskému průsmyku, ale jelikož už bylo šero, nechali jsme prohlídku památníku na ráno. Ubytování ve zdejším motorestu bylo drsnějšího charakteru, byli jsme poprvé bez teplé vody a sprchy, ale nikomu se už nechtělo nic jiného hledat a nakonec jsme se všichni dobře vyspali. Podmínkou však bylo, že opustíme pokoj do 6 hodin. Ujeto 93 km.
Úterý 23.9. Budíček v 5.30. Ač se to zdálo kruté, docela jsme to zvládli a za svítání jsme razili směrem na Dukelský průsmyk, který je znám z doby 2.světové války, kdy zde probíhala Karpatsko-dukelská vojenská operace. „Památník a hřbitov příslušníků 1. československého armádního sboru“ je národní kulturní památkou. Bylo to zároveň nejvzdálenější místo našeho výletu, tak že jsme ho využili ke společné fotografii s naším transparentem, který jsme po celou dobu vezli s sebou. Symbolicky jsme ho zanechali opodál u hranic s Polskem. Vraceli jsme se zpět na Svidník. Asi po 350 km zde potkáváme 1. cyklistu, sportovce. Zde jsme navšívili Ukrajinský skanzen, kde si bylo možné prolédnout stará obydlí, hospodářské budovy, kostel, nebo také školu. Po tomto zastavení se vydáváme směr Nižný Orlík, Dubová, Andrejová do Bardějova. Prošli jsme si malebné náměstí s kostelem sv. Egidia. Také dva zrekonstruované zvony, Jan a Urban. Opuštíme Bardějov směrem na Gerlachov, Malcov a jelikož je opět tma, končíme v Ruské Vol'i n/P. Zde nacházíme útulné ubytování v podkrovním pokojíku, leč koupelna byla venku. Malé umyvadlo se studenou vodou, no, na dračku zrovna nešlo. Dřevěné WC s fotobuňkou nebyl žádný přepych, ale o ten nikdo až tolik nestál. Ujeto 95 km.
Středa 24.9. Prší. Další deštivé ráno. Jirka nás opouští, volají pracovní povinnosti. Odjíždí na vlak do Plavče, kde jeho cestování končí. Za mlhy a mrholení se vydáváme na Plaveč, Plavnica, Údol, Malý Lipník, Sulín, Mníšek n/P., přes sedlo Vabec do Staré L´ubovni. Odtud pak na Hniezdne, Vel'ký Lipník, přes Pieninský národný park do Spišské Staré Vsi. Když jsme se zde ubytovali, šli jsme najít podnik, kde bychom nakrmily své hladové žaludky. Moc pěkná resturace už ale v 19 hodin nevařila. Naší večeří se staly pouze křupky. Asi by mi neprošlo, kdybych opomněla historku se sádrovým psem u vchodu do penzionu, kterého jsem se děsivě lekla. Úsměv na tváři to budilo ještě druhý den. Stane se! Ujeto 80 km.
Čtvrtek 25.9. Jak jinak, než že prší. Snídáme opět před potravinami a čekáme na lepší počasí. Vyrážíme opět za mírného mrholení zoceleni nevlídným počasím na Mtiašovice, Magurské sedlo, Slovenská Ves, Lendak, Tatranskou Lomnici, kde nám začalo přituhovat. Přes Starý Smokovec, jsme dorazili ke Štrbskému plesu, tentokrát nejvyššímu bodu naší trasy. Zdržovat se zde moc nedalo, teplota okolo nuly nás hnala dál do Tatranské Štrby a Štrby, kde jsme nocovali. Ujeto 88 km.
Pátek 26.9. Páteční ráno pro mne znamená konec cestování. Rodinné povinnosti volají a já musím domů. Loučíme se ve Štrbě. Já odjíždím do Tatranské Štrby na nádraží, Míra s Karlem směrem k údolí Černého Váhu a Liptovský Hrádek. Poslední den se počasí umoudřilo a mohli jsme udělat pár fotek se zasněženými Tatrami. Byl to nádherný pohled a zároveň i odměna.
Závěrem: Ohromné kopce přinášely nekonečné stoupání a klesání, ale také úžasné výhledy. Škoda, že tak nádhernou přírodu nezalilo také sluníčko, protože počasí moc nepřálo fotografování. Pivo, které jsme nejčastěji popíjeli byl ŠARIŠ, lidé zde byli velice ochotní a vstřícní, podle našeho názoru to byl občas kraj dost chudý a prostý. Cyklisty jsme skoro vůbec nepotkávali. Za sebe tento výlet hodnotím jako velice pěkný.
