Svratka 2008

2.-5.5.1. den: Na první květnový víkend nám Jirka Zíma přichystal moc pěkný výlet nazvaný Svratka 2008. Vyráželi jsme v pátek ráno a sraz jsme měli ve Slavětíně. Tam Ivě, vyhlášené svými šátečky, koláčky a jinými dobrůtkami, byl za kolo připevněn občerstvovací vozík. V něm se nacházelo vše potřebné k načerpání sil na dlouhou cestu, která nás čekala. Také jsme dostali pořadová čísla, jelikož nás bylo 13, tak pro lepší kontrolu. Po krátkém občerstvení jsme vyrazili směr České Meziříčí, Třebechovice p. O., Jaroslav, Luže, Skuteč, Svratka, Mílovy. Zde jsme v chatkách strávili první noc. Unaveni po 128 km jízdy jsme upadli do postelí a těšili se na další den v sedle našich strojů.
          2. den: Ráno nás probudila hudba linoucí se ze sportovního hřiště, které se nacházelo před okny našich chatek. Pohled z okna nás asi všechny překvapil. Na hřišti pobíhala spousta seniorů, se švihadly, míči a jinými probuzovacími prostředky, dokonce si i zpívali. Pohled na ranní rozcvičku této věkové kategoriie nás dovedl k hlubokému zamyšlení. Po snídani jsme vyrazili hledat pramen Svratky, který měl být nedaleko kempu. Kilometry na tachometru naskakovaly, převýšení také nebylo zanedbatelné, byly i okamžiky, kdy proběhly hlášky: "Selhala mapa, GPS, lišejníky...", ale úsilí hledání bylo odměněno. Stáli jsme u pramene. Po 20 km jsme dorazili zpět do kempu, nabrali svá zavazadla a vyrazili opět na cestu směr Jirmramov, Vodní nádrž Vír I. a Vír II., Štěpánov n. Svratkou, Nedvědice, Tišnov. Zde stojí za připomenutí, když se nám ztratila cesta pod nohami, my odklízeli popadané větve, lezli přes kořeny a klouzali po kamenech. Myslím, že na Jirkovo: " Jedeme po červené" dlouho nikdo nezapomene. Bylo ale 21h a nikomu se jinou cestu hledat nechtělo a na místo dalšího noclehu bylo ještě daleko. Všichni situaci zvládli a pevná cesta pod nohami ve Veverské Bítýšce nám byla vysvobozením. Následovala Brněnská přehrada a snad 20 km cesta po Brně při hledání ubytovny se zamluveným noclehem. Tam jsme dorazili ve 23.30 h. Po boji o sprchu jsme ulehali do peřin a v nohách měli 142 km.
            3. den:  Tento den měl být závěrečný a oddechový. Karel s Mirkem měli však naplánovaný příjezd až na následující den, s tím, že by dál pokračovali směrem k domovu. Michala začínala přemýšlet, že se přidá a pojede s nimi. Po snídani v trávě v Modřicích jsme vyrazili směrem na Rajhrad, zde jsme navštívili krásný barokně gotický kostel, Židlochovice, Vranovice, Ivaň (za ní se stékají řeky Svratka a Jihlava a vtékají do vodní nádrže Vodní Mlýny). Zde už bylo jasné, že tři členové naší výpravy s námi domů nedojedou a prodlouží si víkend o jeden den. Naše cesta končila po 48 km v Pouzdřanech, kde jsme nastoupili na vlak. Karlovo kolo bohužel nevydrželo nápor  kilometrů, statečně odolávalo celý výlet, ale dál mohl pokračovat jen Mirek s Michalou. Další cesta vedla přes Strachotín, Nové Mlýny, Věstonice do Ivančic. Adrenalin stoupal, když jsme hledali ve 22.30 kus rovné země na postavení stanu. Noc strávená nad hřbitovem a za zády křížová cesta. To byl výsledek našeho hledání. V nohách jsme měli dalších 100 km.
           4. den: Ráno nás probudilo bubnování dešťových kapek na stěny stanu. To nás zdrželo v odjezdu. Z domu už nás informovali o aktuálním počasí, odjížděli jsme asi v 10.30 se značným zpožděním a potřebovali jsme se dostat do Třebíče. Cestou jsme jeli podél řeky Jihlavy, okolo Dukovan, vodní nádrže Dalešice. V Třebíči jsme si prohlédli židovské městečko. Na víc už bohužel nebyl čas, protože nám do odjezdu vlaku chybělo 20 minut. Poslední den 50 km.